CHCI SVÝM COS NAZÝVAT...

Chci svým cos nazývat, co v srdci ukryto je,

dnů krásu, jež svou šíří vůni smrtelnou,

polibek ženy, jenž mé uzavírá boje

pečetí třikrát kouzelnou.

U svojí studny klečet, strom svůj objímati,

své sbírat ovoce. A stáda snů svých pást

kdes při západu slunné, rodné na souvrati

a včel svých pilných zlatý zvážit plást.

Pak přidružit k své bolesti i svoje štěstí,

jež plaché je jako oblak nebem plující,

jak dítě, z plínky jež se musí vznésti,

a ukryté, jak trávka bující.