Chci zapomnět!

Mé měkké srdce ovlád’ tyran Žal,

já jeho slzavou se loutkou stal,

mně pod nohama hoří všecka zem

i toulám se a prchám tam i sem. –

Ten tam je štěstí květ;

chci zapomnět!...

Dejte mi víno,

krvavě červené víno!

Jen z poháru-li síly okusím,

v ráz prchá otroctví mé jako dým;

něm uhostím se v srdce tajný kout

a trhám tíhu tyranových pout,

jak on můj štěstí květ! –

Chci zapomnět!...

Dejte mi víno,

krvavě červené víno!

Tak boj s ním vedu, s králem proletář,

a zpupný divý smích mu metám v tvář,

a každé slzy svojí na něm mstím,

až v krvavém ho víně utopím! – –

Ten tam je štěstí květ,

chci zapomnět!...

Dejte mi víno,

krvavě červené víno!