Chci žít!

Chci žít! já slyším zemi volat tiše

pryč s ňader mých ten chladný sníh a led;

sem květy v klín náš, ze křovin to dýše,

po rose vyprahlý jichž žízní ret,

jak po paprsku zavřené jich číše.

A lesy zvedají své hlavy hned

a z první brázdy v začernalé líše

se skřivan k letu zdvih a začal pět:

chci žít!

Vše k žití vstává, nač se bázní chvět?

ó lžiproroci! kteří v hluché pýše,

v nic, díte, život jde a celý svět,

já zhrdám vámi! zemi věřím spíše

i smrti vzkřiknu v tvář, než klesnu zpět:

chci žít!