Chci žíť!

Můj duch se vznášel v letu jindy volném,

teď suchými je kojen vědami,

a místo vánku poesie – bouří

jen vichr prósy mými ňadrami.

Ach, dávno tomu, co mé srdce vřelé

se proměnilo v divou prérii,

se stalo pouští, o níž fantasie

se jako loď o skálu rozbijí.

Ba rozbijí, a přec se nerozbije!

Dnes, lyro, ruším zas tvůj dávný klid

a v úctě svaté ladím struny tvoje:

chci zase jednou žíť!