Chci zpívat a chci pít.

Hej pivo sem a hudbu sem,

mně kolem srdce divno tak,

jak vojínovi před bojem,

jak když se k bouři chystá mrak,

jak když má moře vystoupit,

proto chci zpívat a chci pít!

Ba věru, hoši, tak mi je,

jak jsem vám právě pověděl,

což nejdu taktéž do boje

s tou láskou, co jsem v srdci měl? –

Bych v pláči nemusel snad klít,

proto chci zpívat a chci pít.

Ba věru, přichystán je mrak,

mrak života chce bouřit snad,

a blesky vrhá ten můj zrak,

jím bych se zničil rád, tak rád,

leč blesk ten nemáte dnes zřít,

proto chci zpívat a chci pít.

Už vstoupá moře myšlének,

a za ním moře stesků mých,

já v pláči největší jsem rek,

a protože pivo, hudba, smích,

to mne zas musí rozjařit,

proto chci zpívat a chci pít.

Hoši, teď ruku k prsoum svým,

není to předce hezký svět?

On pučí květem nachovým,

a květ ten skrývá v sobě jed.

Kdo květ chce, musí jed též vzít,

proto chci zpívat a chci pít.

Já dost už přestál, to a to,

a lidí jsem znal dost a dost,

tiť měli srdce nad zlato,

však v jistém koutku byla zlost –

a přítel musí obé vzít,

proto chci zpívat a chci pít.

Tak bylo to, a bude zas,

my nejdem o píď v světě dál,

jen jedno letí – to je čas,

já v čase mnoho pochoval,

svou lásku, život, ba i cit,

proto chci zpívat a chci pít.

Vy smějete se? dobře tak,

já jsem se smával jindy též,

já létal světem jako pták,

mně byly slze pouhá lež,

leč nyní? – čert by to měl vzít,

proto chci zpívat a chci pít.