Chebský kvas.

Gallas děl Gordonovi:

„Frídlandský Švédům hoví,

je zrádce, všecko všudy znám,

tu v důkaz jeho listy mám,

Arnim s ním vyjednává,

Richelieu peníze dává.

Toužíš-li po hodnosti,

všech zrádců vojsko zhosti,

jsouť Trčka, Ilov, Kinský – spěš!

Valdštýna však ať nemineš;

vrchem svých druhů být musí,

českým než králem být zkusí.“

Gordonův pohled plane:

„Slyším-li dobře, pane?

nechápu věru, snad to klam,

císařova-li zabít mám

bez trestu mocného ujce?“

Pryč s ním, věz, vzpoury je strůjce!“

Dukáty Gallas zvoní,

Gordon se k zemi kloní:

„Nuž, jak si přeješ, bude, věz,

přemluvím druhy ještě dnes.

Irčané, lakotní braši

Butler a Leslie jsou naši!

Dost jich v mém slouží pluku,

dám-li jim tolar v ruku,

snesou ti mrtvol celý týn:

Macdonald, Deveroux, Geraldín;

Burg pak, ten hodný, když třeba,

za kus to učiní chleba.“

„Výborně, druhu zlatý,

pocty jim slib i platy;

lajtnantem kdo je, hned v týž den

setníkem bude povýšen,

a kdo je prostým té doby,

fenrichem patent ho zrobí.“

Šťasten byl Gordon z míry,

k hodu zval oficíry

všecky, jež Valdštýn s sebou měl,

leč Butlerovi tajně děl:

„Do panské půjdeme seče,

dragouni ať brousí meče!“

Každému Gordon hosti

dvořil se s úlisností,

ohnivá vína dal píti všem,

přišli též Leslie s Butlerem,

všickni se bavili, smáli,

v úkrytu dragouni stáli.

Vyskočil Ilov z křesla:

„Šťastná nás hvězda snesla,

ať žije Valdštýn“ – a číši zved’ –

„jenž naše voje k slávě ved’,

rozplašiv dotěrné škůdce,

ať žije velký náš vůdce!“

S Trčkou vstal Vchynský ruče,

číší s ním o číš tluče:

„Ať žije pýcha našich dnův,

vítězný strážce císařův,

Valdštýn, král Čechů ať žije!“

Butler však mumle: „Ej, zmije!“

Do síně měsíc zřel bílý,

Butler zvrh’ konev; v tu chvíli

Giraldin, Deveroux, jezdců sbor

do síně vrazil „Hoši z hor,“

Butler křik’, ,,vše; co kol stolu,

vesele zrubejte dolů!

Dřív Trčku s Vchynským skolte,

potom dle chutě volte!“

Ilov však, podrážděný lev,

na vrahy skáče – hrozný zjev –

nadarmo! Ze zadu v praní

chlapskou je probodnut zbraní.

Co bylo v sále koli:

sedadla, svícny, stoly,

konvice, džbány, číší směs,

rozbito všecko, hrozný děs,

okolo oken i dveří

malvazír s krví se peří.

Zrubáno všecko všudy;

meče i zabitých údy,

hlavy i trupy, že až strach,

rozházel v síni běsný vrah;

sluhům vlas hrůzou se ježí,

do sklepů skrýti se běží.

S příšerným lotra klidem

hovořil Butler s lidem:

„Sem, zbitých bedny, skvosty ven!

Dělme se! S trupy do beden!

De Suys je vystaví v Praze;

ve Vídni bude teď blaze!“

Vzat stříbra skvost i šatu,

a Butler děl pln chvatu:

„Tady jsme v koncích, nyní v ráz

vděčnější práce čeká nás:

u vdovy Pachhelbky vnadné

hoví si Valdštýn, ať padne!

Pak vám dám všeho dosti,

všickni jste moji hosti;

rozkazů páně chci být práv,

s Bohem to spraví Patrik Taaffe,

s císařem vídeňští rádci...

Za mnou již k vojvodě, zrádci!“