Cherubové nad žalářem.

Rytíř Svatobor spal v žaláři,

písmo útrap vryto ve tváři,

ale klid, jenž z tahů vyzírá,

útěchu proň velkou zavírá.

Jitro hledí svitem růžovým

v temno kobky okna mřížovím, –

úsměv na vězňových těká rtech,

ač spí na rezavých okovech.

Drsný šat i pouta z železa

dlouhonohý pavouk přelézá,

pokojně se vlní spáče dech

v létajících prášků atomech.

On jest nevinen! V tom vědomí

úžas před žalářem oněmí;

v kobku cherubů se sletěl šik,

Svatobor je rek, je mučeník.