Chimery.

Chimery tančí nám v mladických snech,

ó honba to vábná i hrozná!

Chyť si jen jednu a osedlej v spěch,

než rozum, že přelud je, pozná.

Směle se k tančící potvoře stoč,

ať hudba to, báseň či láska!

Do hřívy sáhni jí, na hřbet jí skoč,

hleď, dobře ať sedí jí maska.

Především k tomu hleď! – Ta spadne-li,

je s celým tvým životem amen!

Pak rána tvá juž se víc nezacelí,

a z hrudi víc netryskne plamen!

Budeš pak vláčet se životem jen

dál s přeludů i snů svých mrchou,

bude ti ječet v noc výtka i sten,

v týl výsměch padne ti sprchou!

Chimery krásy a dobra jsou stráž;

ó jednu si osedlej ruče!

Hleď na ni zvyknout si, až nepoznáš,

jí v cval jak srdce tvé tluče.

Hleď jí vždy vyhovět, rád se jí vzdej

a věř mi, že budete šťastní;

vzlétnete v červánek, ba v hvězdný rej,

objetím, tóny a básní!

Pro bůh jen masku ty pevně jí drž,

ať soptí, se vzteká, prach deptá,

přes propast, kamení, příkop a strž,

kde cíl, kdo jede, se neptá.

Srazí-li tebe pak v poslední trysk,

jen masku jí k tváři drž pevně!

z příšery očí by nezablysk’

žár pravdy a nicoty hněvně!

Chimery tančí nám v mladických snech,

za nimi lidstvo hřmí v reji;

chyť si jen jednu a do tance v spěch;

jen neslyš, jak tajně se smějí!