CHIOS.

Vzkypělo moře v ráz,

každý proud sloup,

stržen je břeh i hráz,

a ostrov celý

jak v jícen ztmělý

tratí se v hloub!

Dokola vody jen –

sem a tam vrch

v hukot a jek a sten

skaliskem kývá,

v pláň jednu splývá;

rybář juž prch’.

Chios tu druhdy stál,

zeleň, třpyt, nach,

zpíval pták, hrozen plál,

svítily skály,

dívky se smály

ve lásky hrách.

Pustina – vln tu ryk

v bezhvězdný vzduch

v noci tu kmitne v mžik

nad tůní bezdnou,

perutí hvězdnou

Hellady duch!