CHIRURGOVY PRÁZDNINY.

Váš chirurg, drahý pane, není doma,

váš chirurg odejel si na prázdniny

v kraj mladosti své. Příliš byl už zhnusen

svým řemeslem, jež nepříjemno očím

a sluchu také zrovna hudbou není.

A každý pacient v tom muži s nožem

jen škůdce, nepřítele, vraha vidí –

i mně se jinak nevedlo, můj drahý.

A to a jiné všecko kolem vzato

nesladí nijak naše živobytí –

tož odejel jsem. V mladosti své krajích

teď procházím se, setkávám se s lidmi,

již jinak vyšli z mého horizontu,

na hřbitov chodím k hrobům, v kterých leží

proslulí reci všelijakých tradic –

a chvím se jen, že vím, že chvíle přijde,

kdy k řemeslu se zase vrátit musím,

jsemť odborníkem, jemuž není dáno

se dívat na nebe a na počasí,

spat chodit s kurami a vstávat s kosy

a chválit poctivost těch starých časů.

Ta chvíle přijde. Ambulance moje

zas bude jako vždycky otevřena

a uřezávat budu jako vždycky,

dle potřeby úd, hlavy – zvláště hlavy.

Teď chodím tady – ale věřte, drahý,

že často mi to rukou poškubuje,

když slyším, výtečník že ten a onen

má mozek snětivý, má v ústech vítr

a pravou ruku jaksi nenechavou – –

chci vydržet, chci odpočinout trochu,

však ďas ví, na jak dlouho dovolí mi

to svědomí mé, muže odborníka.