CHLADNÝ VEČER PO HORKÉM DNI

Den parný. Sprchlo. S polí stoupá

zahořklé hlíny bílý dým.

Pohléd jsem ráno do zrcadla:

zešedivěl jsem? šedivím?

Prapory dýmu vítr mává,

jde večer krokem váhavým,

já nevím: žil jsem? žiju? budu?

Dým života, života dým!

Prapory stočily se v dálku –

sbohem, prapory života:

nad nebem průzračným se klene

večera chladná jistota.