CHLAPCOM, CO HLEDAJÚ „KRÁLA“.*)

No, chlapci, vám podobných neviďél svět –

ste pěkní jak hřebíčků strakatý květ!

Ty fěrtúšky, šátečky, vrané ty koně,

co nesú vás přes pola v divokém honě,

ty hlavěnky vedle tech brúšených kosí –

to všecko sa člověku zalíbit mosí!

K čem enom váš za králem veliký cval?

Nech s vojskem spí pod zemňú Svatopluk dál;

je starý a vojen sa navédl dosť

a vojna je nedobrý, škaredý hosť!

Dyť mosí vám líto byt, holúbci zlatí,

tej hrudy, co klasem tak pěkně sa šatí.

A doma vás čekajú tatíček, maměnka

a vyhlédá sestřička, slaďunká huběnka,

a galánka pomýšlá na ščasnú chvílu,

až k svajbě vám vyšije košulu bílú,

a bazalku voňavú do okna dává,

kde sladko sa s milým až do rána stává.

Och, lepší vám těšit sa s rodinú, s milú

než utrácat na vojně jadrnú silu

a lepší sa zpívaja rozháňat kosú

než plača zem zalévat krvavú rosú

a lepší sa bez vojny spokójit s málem

než po slavnej vojně byt ztraceným králem!