CHLAPEC Z HORY. I.

Po dvacet krásných, volných let

byl palácem mým celý svět,

teď v žaláři jsem dlouhý rok

a nesmím z něho ani krok.

Jsem uvězněn a v řetězích,

že z magnátových plných líh

řad pšeničných jsem snopů vzal

a v jeho zámku sladce spal.

Však brzy uteku, já vím,

ty řetězy v čas přerazím

a do hor ptákem dám se v let

a mým celý bude zas svět.

A mým, ať chce neb nechce pán,

zas zlaté pšenky bude lán

a jeho ženy sladký vděk –

a magnátem můj potomek.