CHLÉB A SŮL

Jak racek ve vánku z pomoří

čas neslyšně, rychle a jistě plyne.

Hle, ještě než červánky dohoří,

dnes padesát let, náš Lalko, ti mine...

Tu lze snad i více ti pošeptat už,

než jindy je zvykem, hochu rodný:

Jsi dobrý otec, jsi dobrý muž,

syn věrný a upřímný, bratr hodný.

Modř pokojná nebes večerních,

kde hvězdy se rodí, chvějí a hasnou,

dnes vlídně ať zrcadlí svit očí tvých

a srdce tvého hlubinu jasnou.

A okeánu šumění,

vln úsilí, o břeh jež bijí a bijí,

mi připomeň službu tvou umění,

tvou práci v svatyni Harmonií.

Je nesmírný stříbrně-modrý ten proud,

je bez konce-kraje a s nebesy splývá.

Jak smysly lidskými postihnout,

o čem tu hvězdám a oblakům zpívá?...

„Zde u mých břehů hledal Pán,

zde našel srdce, jichž bylo mu třeba.

Hluboká jako okeán

a prostá jak jejich vezdejší chleba.

Za jeden s ním sedával stůl,

a s nimi uléhal v polní kvítí.

Jim věřil. Jim řekl: Jste země sůl.

Jste světlo, jež světu hoří a svítí...

Dal nejmenším těmto i závěť svou,

těm, kdo mu dovedli rozuměti:

V boží království nevejdou,

kdo v srdci nebudou jako děti“...

Slyš! Hučí a zpívá veliký proud

tu píseň od věků, tu píseň vždy novou...

A viz! Až ke dnu lze dohlédnout

jeho hlubinou azurovou...

Dětem on zpívá, jako ty,

své pohádky léta, báje zimy.

Pro ně on zpívá a pro ty,

kdo v srdci uměli zůstati jimi...

Je stár. Je od počátku let

a na dně jeho již přemnoho leží...

Ale jak umí se rozhučet,

jak rozburáceti se v bríze svěží...

„Ne naposled a ne ponejprv

jsem viděl, jak srdce čisté a vroucí

chtěl snížiti ubohý hledač mrv,

břevna vlastního nevidoucí...

A prsty viděl jsem opičí,

jimž srdce nevinné svatým není,

jak vážou si žernov osličí

a klesají v hlubokost zapomnění“...

Udeřil vlnou o boky skal,

zablýskl pěny stříbrným prachem,

a navždy rmut všechen a všechen kal

smetl do hlubin jediným vzmachem...

Jde ostrý severák z pomoří,

čas letí, člun lehce a neslyšně pluje.

Spí lidé. Jen hvězdy hovoří,

a svobodné moře oddechuje.

Je hluboký, hluboký starý ten proud

a záští a zloby ho nezkalí střely...

Chce velikost náruč rozepnout,

nad přáteli i nad nepřáteli...