Chléb a víno.

Jedu lesy, jedu hvozdy,

každé chví se jehličí,

slyším mluvu vůně, slyším drozdy,

slyším z hájů píseň slavičí:

Zapěj tvorstvo hymnu svému Pánu,

bijme písní v svatou Tvůrce bránu.

Jedu kopci podle stráně,

na ní rdí se vinice,

jedu v široširé nivy, pláně,

mluví víno, mluví pšenice:

Díky vzdejme nebeskému Pánu,

z nás si nektar vyvolil i manu.

Sklánějí se svaté klasy,

zachvějí se nadějí,

v šumný chorál jich se mísí hlasy,

v plesu tvorstva zvoní jasněji:

Svatý chléb my svému dáme Pánu,

božství k zemi otvíráme bránu.

Zlatým, rudým kypí mokem

hroznů lepé útvary,

v jejich žilách vře to krve tokem,

života v nich pučí požáry:

Svatou krev my svému dáme Pánu,

jeho boku otvíráme bránu.

V jarní noci za hvězd pršky

světa okruhem jde Pán,

svatou révu v kypré sází vršky,

svaté zrní v širý seje lán.

Zapěj, tvorstvo, zapěj svému Pánu

kolem oltáře a svatostanu!