CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ.

Roky šly a přešly,

mrtvé míjel čas,

na poli stál tiše,

zelenal se klas.

Cestou podle polí

z jara měšťák šel,

klas ten zelenavý

v polích neviděl.

Vlnila se pole,

rostl klas a zrál,

měšťák nevšímavě

cestou chodil dál.

Skřivan jásal v modru,

pole žloutla kol,

úrodu svou svážel

rolník do stodol.

Každým rokem pole

svoje zaoral,

rok co rok na poli

rostl klas a zrál.

Roky šly a zašly,

život byl jak sen,

měšťák na svém stole

chléb měl každý den.

Roky šly a přešly,

válečný byl čas,

na poli stál tiše,

zelenal se klas.

Cestou podle polí

měšťák zase šel,

co hovoří klasy

nyní rozuměl.

Rostl klas a dozrál,

měšťák cestou šel,

polí dech mu náhle

chlebem zavoněl.

V žluté lány polí,

když se zahleděl,

jakby štědrou dlaň teď

otevřenou zřel.

Jak když vlídná slova

úzkost konejší – –

na rtech chvěla slova:

Chléb náš vezdejší...