CHLÉB SVŮJ TUZE DOBÝVÁM...

CHLÉB svůj tuze dobývám,

na jiné se nedívám,

kde můj děd a otec bydlel,

přebývám.

Ať je mračno, nebo čas,

nějak bylo, bude zas;

orám, seju, – někde přece

vzejde klas.

Nežaluju osudu,

spoléhám svou na hrudu;

tvrdá je – a já s ní také

přebudu.