Chléb.

To byla cesta temným práce lesem,

již stoupati mi všední život řek’;

leč, bych se prodral nocí jeho děsem,

Bůh na ni vrhl mi hrst světlušek,

by po únavě ustavičné tužší

zář zlatou skytly umdlené mé duši.

A šel jsem v před za leskem zlatých mušek –

Mé písně byly to – jak byl jsem bláh’,

tu přišel chléb, hůl změnil za obušek

a zmozolenou ruku vzhůru vztáh’

a zamračiv se, že ho kmit jich rušil,

v ty vzletné jiskry hrubě bil a bušil. –