Chlouba kalná.

Ty, příteli, chlubíš se kabátem novým,

v němž beran již před tebou drával se křovím.

Na tvář sličnou nebuď pyšna,

pýcha směšná jest a hříšna;

pomni, že ti nemoc může

rychle zničit v tváři růže;

raděj ctnostmi krášli duši,

jež ni hrob ti neporuší.

Vlohami se nehonos,

raděj’ Boha vroucně pros,

bys jich ke cti Boží užil

a se v spasných ctnostech tužil.

Nebuď pyšně rohatá

proto, že jsi bohatá;

bohatství se snadno tratí,

s ním i vážnost tvá se hatí;

čím jest bohatství tvé větší,

tím víc skromnost tobě svědčí;

umenšuj svým bližním strasti,

stan si buduj v rajské vlasti.