Chmelenský.

Nad Berounkou pod Tetínem

slavík pěje velký žel,

že je ukryt věčným stínem,

jenž o růži libě pěl.

Háj a vlny lkají bolem,

pláč vychází z lůna skal,

smutný večer kráčí dolem

a klekání množí žal.

V červánkové rudé lůže

slunce tiše upadá,

a poslední plná růže

na keříku uvadá.

Dávno tomu, co umřely

poupátko a růže květ,

ohně lásky vyhořely,

opustil i pěvec svět;

ale jeho píseň tklivá

skalné stráně překoná,

ji milosti jiskra živá

pozdním vnukům dochová.

Už se v naší nové písni

jeví plesy života,

srdce dříve plno tísní

v rozkoších jen klokotá.

Nad Berounkou pod Tetínem

ještě znějí nářeky;

smutně zní večerním stínem:

Škoda pěvce na věky!