CHODNÍČEK.

Pověz mi, chodníčku,

co se strání vzhůru k lesíku vineš

líbezně laškovně jako píseň,

kdo tě ušlapal?

Šlapalo mě zdola

děvčátko ze vsi,

šlapal mě shora

myslivec mladý –

uprostřed háje

stanuli v štěstí,

nad hlavou ptáci

zpívali hlučně,

aby jich polibky

nebylo slyšet.

A ten myslivec po chodníčku

už dávno odešel v bohatší kraje,

a to děvče už po chodníčku

odnesli dávno na hřbitov tichý.

Růže tam s poupětem na hrobě roste,

růže tam s poupátkem ve hrobě spí.

A teď po mně po chodníčku

chodí dál děti na houby k lesu,

chodí tu stařenka na nůši klestí,

chodí tu myslivci,

mládenci, panny,

blažení láskou,

věřící v štěstí.