CHODNÍČEK CTI.

Chodníček, který do hor nás ved',

deštěm prodejných korunek zvlh'.

Na slabé nohy špinavé bláto,

mazlavá hlína lepí se teď.

Vidíš ho? – Tamhle vystoupil z mlh.

Pod frak si plaše ukrývá zlato!

Pálí to – – Cosi drahého vzato – –

neposkvrněný, čistý náš štít...

Stydím se vyjít – – Můžem' však za to...?

vinen je lumpem všechen můj lid...?

Chodníček náš tak malý a úzký,

čistý však, hladký, skoro až kluzký,

deštěm jak zvlhlý, namoklý trám.

Pohleď však nyní: – Pod mlhou tam

za shnilé slámy zčernalé stohy,

za domů nízkých trčící rohy

krčí se víc jich – čtyři – pět – šest – –!

Nedal se koupit, podplatit sám...

Navždy je, navždy poplita čest...

Ztratil se chodník, vrcholy hor,

v tlusté jak knize čárka a bod.

Nad krajem výpar hnijících vod.

Zemřela touha, zlomen je vzdor – –

Čemu teď věřit...? Pro co se bít...?

Bídný je, bídný celý můj rod...