CHODSKU.

Kdož by tě mohl zapomnít,

ty kraji plný dum,

jak sladký, svěží je tvůj dech

od hrudy k nebesům!

Kdož by jej mohl zapomnít

ten snivý horský lem,

co objímá tvých vísek taj

svých lesů úsměvem!

Kdož mohl by jen zapomnít

těch lučin měkký klín,

v jichž tajuplném třpytu vod

se shlíží nebe týn!

Ó, kdož by mohl zapomnít,

tvůj, reku „Sladký“, kraj,

jej Bůh svým soudem posvětil,

je náš ten chodský ráj!