CHOR.

Tma před námi, tma za námi,

my pustými jdem cestami,

sta rodů přešlo jako stín

před námi země do hlubin!

Krev trysklá z hlavy Abela

jak rudá jiskra z popela,

až dosud dráždí vůní svou

a vede ruku zločinnou.

Na březích dlíme jezera,

jež hloubkou vábí z večera,

zkad nevrací se nikdo zpět,

kdo věčnosti šel trhat květ...

Ó, hudbo mládí, zaznívej

a, slunce, vlídným svitem hřej,

ať aspoň sladká přítomnost

nám ze tmy do tmy staví most!