Chorál žebráků z Primorje

Bůh, otec nebeský, laskavý zná to a ví,

že nejsme než na té zemi zde nárůdek žebravý,

vždyť my jsme rytířstvo boží jako ty, cizinče, s námi,

jenom že Bůh nám dnes nedal pod hlavu ni věchet slámy –

dej, brate, dinar!

I Panna Maria přesvatá hledí sem k nám,

i já ji – i já ji – cizinče, Kristovu Matku znám,

kdyby tu Kristus byl s námi, on by nás nasytil slovem,

ale než dojdeme k němu, musíme žrát – jak to zovem’ –

dej, brate, dinar!

Na pravoslavné se rozpomeň, cizinče, též!

Víme, že k nám jako v rodinu několik dní už jdeš.

My víme všecičko, pane, my věčně tou zemí jdeme,

my bídě přivykli dávno, my se jí probojujeme –

dej nám však dinar!

Dej také mně dinar, cizinče, dej mi ho, dej –

vždyť já mám obličej jak oni, stejný přec obličej!

Allah ti dá, co dnes nemáš, radosti na dětech dá ti,

dáš-li mi dinar, on sílu, sílu ti do žil tvých vrátí –

dej, brate, dinar!

Dejte nám dinar, ó cizinci, nemáme slov,

nám dejte, co vzadu huhňáme, zlekaný houfec sov,

vizte, jak prosíme hnáty, vizte, jak slintáme touhou,

ta vaše cesta je krátká, my máme strašlivě dlouhou –

dej, brate, dinar!