Chorál.

Pod křídla Tvoje v úzkostech a strasti

se utíkáme, Velký Bože náš,

Ty, který slabé třímáš nad propastí

a voje zlých potíráš ruky vzmachem,

že schnou a zpupný prach se smísí s prachem,

Ty, Bože otců našich, buď nám stráž!

Pod štítem Tvým, jak v tvrzi na Sionu,

je bezpečen Tvůj utýraný lid,

a výsměch nepřátel a útisk Faraonů

mu jest jen jako meč z vetchého sítí,

jenž zlomen v půl v jásotu vlnobití,

jenž jednou byl a nemůž více být.

Ty našich otců Bože budiž s námi,

dej štěstí svit, jak rozdával jsi strast;

chléb hořkosti, máčený se slzami,

bud zaň Ti dík! – však pomni lidu svého,

přej krůpěj lahody u krbu zbořeného,

vrať sobě chrám – a svému lidu vlast!