CHORÁLNÍ MŠE

Ve chrámech klášterních, kde drobnou rosou chytá

se zlomen slunce žeh na zvadlé malbě fresk,

spí zpěvů chorálních mystická duše, vlitá

v sonorních rytmů těžký, majestátní lesk.

A při mších slavnostních, když v zlatých svícnech míhá

na stvolech voskovic se ohňů žhavý květ,

na loži ticha smrtelném se smutná zdvihá

a spádem molovým ji slýchám hřmít a pět.

Do kleneb zavlhlých svým vzdušným křídlem zvoní,

dech vonný kadidel jí vonnou řízu tká,

a v exaltací žár puls její monotonní

kaskádou tónů královských se rozelká.

Ke trůnům Tajemství se třesouc hrůzou blíží,

v říš světel mystických, ke branám věčných měst,

nad země nešťastnou a zaslzenou tíží

jak prapor vlající na zlatých hřebech hvězd.

Po lodích chrámových na vlnách tónů slétá

a v duše věřících vlá jejích křídel tep

jak vláha úrodná na záhon, na němž zkvétá

žeň tužeb chvících se a vonných modliteb.

Tak svatý umělec ji žhavou duší chápal,

když pečeť tajemství rozlomil v dumách svých,

a vínem obětním na nekrvavý zápal

ji vyléval z kalicha rytmů sonorních.

Mně v dechu zástupů voskovic vůně sytá

a z varhan kvílících se snáší tichý stesk

ve chrámech klášterních, kde drobnou rosou chytá

se zlomen slunce žeh na zvadlé malbě fresk.