CHORÁLU SVATOVÁCLAVSKÉMU!

Náš svatý chorále, hlas země z tebe zní,

té rodné země, naší matky,

hlas zbožné důvěry a lásky, nadšení,

tak srdci líbezný a sladký.

Když v ryku válečném tvá píseň zazněla,

hlas její do nepřátel hřímal

jak hlahol polnice msty Boží anděla,

že děs je na útěku jímal.

Však v dobách poroby byl’s lidu modlitbou,

již pěl jak Israel kdys k loutnám,

jež nebi žalovala hořkou touhu svou

a lkala „nedej zahynout nám!“

V Svobody jitru vítězný byl’s země ples,

jenž do jásotu srdce vznímal,

od Šumavy až do Tater se mocně nes’

a navždy stigma rabství snímal.

Dnes modlitbou jsi díků našich zas

a dětskou prosbou v zpěvu libém;

jsi lásky vyznáním své Vlasti v každý čas

a věrností jí svatým slibem!

Nuž, svatý chorále, zni naší zemí dál,

v pochodu let a věků v sledu:

„Ať pevně národ na svém stojí, tam, kde stál

vždy Otců našich rod i Dědů!“