CHOROVOD

To lesy pěly ze hlubin

zpěv křů, žloutnoucích doubravin,

proud čerstvých větrů prudce vál,

vzduchovou dálí přivíval

dech silný rozoraných lad

s plazivým kouřem zmlklých chat.

Kolozpěv stromů, bázně prost

na chorál před soumrakem vzrost’,

v mohutné větrů závany

jak kosmické pěl varhany.

Pěl o kouzlech i lásce jar,

let chválil úrodu a zdar.

Zpívala bříza sladčeji,

dub mužný vzdor i naději.

Kolozpěv širým lesem zněl,

požárem slunce zahořel

a v chvíli té, jak vítr ztích’,

třásly se stromy v objetích.

Zpěv hymnický byl chorovod

za slunce, světlo, květ i plod,

za šero, sklouzající v mech.

klid po bouři a vývratech,

byl vyznáním se modlícím

před spánkem posilujícím.