Chorvatskem.

Chorvatskem jel jsem – dálné nivy

a dlouhé lány širých polí –

naslouchej v stranu kteroukoli,

zpěv zní tam teskně zádumčivý.

A zpěv ten celým krajem letí

a smutkem chvěje se a bolem

a díváš se – je prázno kolem,

člověka nikde neviděti.

Jak zpívala by sama niva,

jak zpívala by sama země,

tak chvěje se kol z dálky temně

ta melodie zádumčivá.

A nářku tomu konce není,

zní bez konce ta píseň dlouhá,

jak nemá konce smutek, touha,

a lidstva dávné utrpení.

A zpěv ten uchvátil mne silou,

zněl jako v mukách výkřik žhoucí –

já slyšel na nebesa tlouci

Slovanstva píseň zasmušilou.

Mně zpěv ten duši zalil steskem,

já cítil jsem, z těch širých polí

zní výkřik těch, jež život bolí – –

A u nás... ticho v kraji českém...