Choť Krokova. (I.)

Nad hvozdy rozklenut sní nebe baldachýn

a pod ním jako gigantický duch

se tyčí Krokův kamenný a pevný týn.

Sem život veselý a pestrý ruch

a měnivý jak mnohobarvá duha

tak mnohého již přivál dobrodruha.

Tu rohy víří, víno kypí z číší,

tu hony nádherné a skvělé kvasy,

tu kupci četní, posli z dálných říší.

Teď na knížecím dvoře dlejí Sasi

a s moudrým Krokem radami se radí.

Pod krokem každého zem zalká v steny

a v řeči proudí poctivost a víra:

a v chodu, slovu poznáš bohatýra.

Jen jednoho z nich ledový zrak hadí

se nořil v půvab čarovnadné ženy

a oko plálo divé vášně plamenem

ret retu sblížit, rámě objat ramenem.