Choulí se a padá,

Choulí se a padá,

jak ji večer stkal,

šerá mlha dál,

zlomyslně bádá,

na hromádku skládá,

co kdy život přál,

a co život lhal,

v dlouhé lano spřádá.

Ač jí sotva věřím,

přec se mlze svěřím

jenom s podmínkou,

že i světlo všecko,

jak je zřelo děcko,

vstane vzpomínkou.