Choutky podivné!

Panáček chce do bálu jít;

Krejčí musí nový frak hnedky ušít.

V bále se prohání a staví se hoch,

Dluhama by řeku však zastavit moh’.

Jiný schovává zas každý krejcar,

A stokrát počítá, co denně vydal;

Chce ještě víc míti, nežli v kase je,

[Tak mají lidé – choutky podivné!]

Frajlinka tu mnohá zase

Do lázní jede v letním čase.

A po roce přijede domů nazpět,

V peřině je hošík krásný jako květ.

Matinka se zhrozí, lekne až strach;

Dcera praví: „Byl to kadet od Rajšach,

A tohle, to teď malý kadetek je.“

[Tak mají lidé – choutky podivné!]

V hospodě sedět a snad pít,

Anebo dokonce i zpívat chtít –

Starému pánu se to nelíbí;

Jestiť prý to zdraví velmi škodlivé.

Doma však žampaňské v sklepě chová,

A po celý den sklenku od úst nedá,

A večer do divadla na balet jde:

[Tak mají lidé – choutky podivné.]

O choutkách tady zpívat Vám

Prý ještě nějaký veršík mám;

Leč ten, co zde v té boudě sedí,

Praví, že nic nemá, a smutně hledí.

Co mi tedy platno tady zpívat chtít,

Vždyť nemohu všecky choutky sám mít.

Básník zadarmo nic napsat nechce:

[Že prý má také – básník choutky své.]