CHRÁMOVÝ KOUT

Ve starém chrámě černý kout, kam plíseň mokrá padá

zde klouzáš plachým pohledem jak na pokožce hada.

Víc hrůzy nežli poklidu tě tajně tady jímá,

zříš očima jak v žaláři na věky uhaslýma.

Zde ticho v kapkách krvácí a hrůza šeptá tence,

chlad neživoucí, strašlivý se tají ve kropence

a voskovou jen bledostí, jež této tmy se hrozí,

je vidět strastně zápasit líc Matky Dolorosy.

Ne syna v klíně mrtvého, však kámen by jen měla,

jak z purpurové fontány krev prýští z jeho těla.