CHRÁMŮM VENUŠINÝM.

V ty chrámy, bože, hleď, jenž pomstou zuře lítě

jsi s nebe v Sodomu vrh ohnivý svůj zmar,

kde člověk zoufaje, hnus před člověkem cítě

a šílen se zvěří své vášně sdílel žár. –

Zda zvířat poroba Tě jala odvěká,

pod kyjem člověka řev stálých utrpení –

a přeješ chrámům těm, kde pro zvěř zkázy není,

kde člověk otrávit smí krev jen člověka?

A přece: ke slovu se zde to zvíře hlásí,

jež z loktů člověka chtěl’s vyrvat na vše časy!...

Zde – údy spletené, směs ohňů, na rtu ret

a rozžhavený vzdech a zvířecí pln síly,

jak za zmar Sodomských by se ti hrdě mstili,

ti v křeči metají tvé ohně k nebi zpět!