Christe Jesu, spasiteli světa,

Christe Jesu, spasiteli světa,

Zapěl jsem já tytýž písně hněvu;

Rozčilť jsem se v nejvnitřnějším střevu,

Vida, jak zběř na tě střely metá.

Leč to byla svatá s hříchem střeta;

Padla jiskra k chytlavému dřevu;

A v těch hláskách horlivého zpěvu

Tajila se jenom lásky přeta.

Z lásky vzplála žáha mojí písně,

Vypukly jí lásky jenom tísně;

Avšak se i z toho tytýž kaji.

Písně váznou, dechy se mi tají,

Nechci déle při těch hněvech prodliť;

Raděj půjdu za vrahy se modlit.