CHRISTOFERO COLOMBO

Jak možno nevěřit? Jak pochybovat?

„Na břehu moře Rudého u Elat

a v zemi Idumejské stavěl lodi.

I poslal Chiram na těch lodích plavce,

cest mořských znalé, sluzi jeli s nimi,

jež Šalamoun král pro to zlato poslal,

ti všichni do Ofír se přeplavivše,

tam centů zlata čtyři sta a dvacet –“

tak Písmo dí, ta pravda všech pravd prvá,

a neřek jsem to lidem malodušným

už tolikrát – jak nevěřiti Písmu?

Ví o Ofíru, zemi zlatonosné,

a cestu zná a udává ji jasně:

po moři Rudém k jihu, v ono pásmo,

kde vody žárem v poledne se vaří,

a podél žlutých břehu Arabie

až k Indii – a tam je kdesi Ofír,

jak Plinius dí, Argyre a Chryse,

zem stříbra, zlata, lidí hnědé barvy

a rostlin, jež jsou zázračnými léky,

a opeřenců, kteří nejsou méně,

než zářné, létající drahokamy.

Ba, Solinus dí, že i půda jejich

je místo prsti ze zlata a stříbra,

a Isidor pak, že i hory jejich

jsou z týchže kovů, ovšem ostříhány

že draky, nestvůrnými pololidmi.

Oh, Portugalci postřehli to záhy

a hladem zlata hnáni svěřovali

své touhy zlosti vln a nebezpečím

neznámých moří, úskočnosti větrů,

osidlům, strázním druhu všelikého

leč moudrost Boží zahalila Ofír

a nedala jim proniknouti k němu,

nebylať dosud chvíle Jeho času...

Mně, Hospodine, připravils ten úkol,

já nástrojem jsem mocné vůle Tvojí!

Tys osvítiti ráčil Gorricia,

a frate Gorricio duchu mému,

– jenž od let dlouhých v nejistotě čekal,

tu jistotu jen maje, že je určen

k úkolům velkým – podal světlo ono

a řek mu: Vstaň a poslyš! Čas je tady,

jak svatý Augustinus, Aristotel

a Plinius a jiní oznámili.

A ty jsi onen, o němž Seneca děl,

že přijde v čas, kdy moře rozšíří se,

zem nová objeví se v slaných vodách

a Thule nebude už koncem světa.

A já mu řekl, že by nutno bylo

plout od Ultima Thule, z Hispanie,

a podle cesty sluneční loď řídit,

neb má-li země naše formu hrušky,

jak přesvědčen jsem, nebo tvar-li koule,

jak míní učených svět, pak že jistě

ta dráha na Západ je mnohem kratší

a snadněji že dovede nás v Ofír,

než dlouhá cesta kol Afrických břehů –

a on tak schválil. A mně důvod řekl

důvěry Boží: Vyvolil Bůh tebe,

zem Ofír najdeš, stokrát více zlata

tam leží, nežli lodi Šalamouna

pobrati mohly. Najdeš hory stříbra

a zlata lány, jak pšeničná pole

tam leží v šíř i dáli rozložena.

A Hospodin chce, bys je přivez domů

a králi dal, jenž zbytky nevěřících

chce právě vybít z končin Hispanie.

Dál Hospodin chce, by král najal vojska,

co širá Evropa ho skytnout může,

a vojsko připne kříže na svá prsa

a povalí se jako proudy vodstva

v zem zaslíbenou, svatou Palestynu,

a osvobodí Jerusalem město

a místa drahá z rukou Musulmanů...

Děl takto frate. Potom smysly jeho

tmou zahalil Bůh, hlavu jeho zmátl –

kdo může zkoumat cíle vůle Jeho?

I Mojžíš nedočkal se chvíle oné,

kdy vkročil národ jeho v svatou zemi...

Duch Páně se mnou – k velikému dílu

jsem vyvolen a věřím, Hospodine,

že ruka Tvoje víc mě neopustí.

Proč reptají ti všichni? Proč jich pohled

mě zlobně stíhá, proč si, hlavu k hlavě,

šeptají věci zlé a plány kují?

Lid malé víry... Hospodine Bože,

nic nesklíčí mě. Tvoje Prozřetelnost

nás vodí cestou, které nechápeme,

jdem posměchem a zlobou, nenávistí,

však věřím, Hospodine, jdeme k cíli.

Tys dal mé víře sílu, plachtám mojim

dals vítr východní a zraku mému

jistotu pohledu, jenž krotí vzdory

a vzpoury plavců mých i oficírů.

Jak Noemovi na vysoké vodě

jsi poslal ptáka míru, holubici,

tak nakázals mi letem ptactva svého

běh lodí zařídit na jihozápad –

a já Ti věřím. A já doufám v Tebe,

že dáš mi Ofír, zemi světu skrytou,

bych já Ti mohl vrátit Palestynu.

Oh, jaký zázrak! co se nepovedlo

císařům, králům, vojskům bezpočetným,

já, plavec prostý, Christofero, nástroj

v Tvé ruce svaté, provedu a zjednám.

Máš zalíbení v těch svých dětech vody,

rybáři byli Petr, Jakob, Ondřej,

je plavcem ten, jenž jezera jich vrátí

zas jmenu Tvému. A Tvé jmeno potom

poletí slavně na pohanský Východ

po říších nevěřících jako světlo –

Hle, světlo! Jak by chodil kdosi

tam v černé dálce sem tam s pochodněmi –

hoj, Pedro, popatř, ty máš bystré oči –

a Rodrigovi že poroučím přijít –

tam – dívejte se – světlo bloudí nocí –

ó moře, huč a zpívej Allelujah!

Zem, Hospodine! Bože! Ofír! – Ofír!