christos voskres

tak srdce s bídou po chatách

se v zápas dalo marný předem.

a jaro křehké na horách

se krčí před sněhem a ledem.

políčka kvetou kamením,

a ven se zdráhá zeleň píce.

ten hluchoněmý nade vším

jen pro popa má zřítelnice.

zní christos voskres z cerekví

do tmy, jež vzlyká jako vdova.

nečekej, z hor že odpoví

hranatá čelist měkká slova.

jaro a vzkříšení je boj,

kámen a led je rozdrtiti.

uč se, jak zpívá včelí roj,

když domova chce vydobýti.

ty ohně zanes do chat svých,

by ohřály se děti hladné.

koš paschy naplň u panských,

a požehnání bude snadné.

než hořký hořec vynoří

se na svah horké poloniny,

ne postem – bojem zahoří,

štěstí si vyrve z tvrdé hlíny.