Chrysanthémy.

Bílé chrysanthémy,

chladem obetkané,

z vás vždy v moji duši

záchvěv smutku vane.

Bílé chrysanthémy –

ženy osamělé,

kterým osud v cestu

chlad a mráz jen stele.

Jdete životem tak

opuštěny, samy,

a přec tolik krásných

duší mezi vámi.

Každá z vás snad prahla

ve života jaře

být života středem,

zřít kol drahé tváře.

Teď jen touha zbyla

v upomínek sen,

žitím jdete samy,

dány bouřím v plen.

Osamělé ženy,

zřím vám na skráni

plát vždy bílých květů

teskné usmání.

Pod závojem smutku

moje duše tuší,

co uvadlých květů

ve vaší je duši.