CHRYSIS.

K nebesům ráda se díváš, běloloktá Chrysis,

(co oči moje líbají vlas tvůj, čelo i tváře)

když bílá světla jiskří se temně modrou plání

nad spící zemí.

Chtěl bych být nebem tím hvězdným, běloloktá Chrysis,

abych ti mohl líbati vlasy, čelo i tváře

sty a sty očí jiskřivých – co ty bys tak s touhou

patřila na mě!