Ó, CHTĚL BYCH...

Ó, chtěl bych zpít se tvýma rtoma mdlýma,

v nichž vidím sladké růže pučeti!

V tvých očích svůdný paprsk léta dřímá,

tvé boky stvořeny jsou jen pro objetí...

Ó, ženo, ženo! Co mne k tobě jímá?...

Dech fial cítím z úst tvých voněti –

Ó, chtěl bych zpít se tvýma rtoma mdlýma,

jež podobny jsou růží poupěti.

A chtěl bych zlíbat tvoje hnědé vlasy –

v nich usnout hustě jimi zahalen,

by hlava má po bouřích oddechla si

a snila chvilku léta žhavý sen.