Ó, CHTĚL BYCH MLUVIT JAKO MOC MAJÍCÍ...

Ó, chtěl bych mluvit jako moc mající,

zřít lidstvo chtěl bych na zemi kající

a z oltářů dým k nebi kouřit!

Ó, chtěl bych býti jako Jan na poušti

a vodu Jordánu lít v skráně,

zvát hlasem velkým: Pojďte, Bůh odpouští,

jen přímé čiňte stezky Páně!...

Leč v zástup volám – nikdo mne neslyší,

můj hlas se v denní vřavě ztrácí;

mé volání jest větru van nejtišší –

a kol mne bouř, jež stromy kácí.

l blednou touhy, hasnou mé žádosti,

vím, hlas můj vřavy nepřehluší –

již nechci víc, než, slovo mé úzkosti