Chtěl člověk být? Nuž odpověz, ty smělá,

Chtěl člověk být? Nuž odpověz, ty smělá,

mluv! Proč že mlčíš v nepohnutém vzdoru?

Proč z žití zas jej vedeš do úmoru,

proč na chvílku jen jsi ho míti chtěla?

On neobrněn vyskočil ti z čela,

všech nejkřehčejší z bezpočetných tvorů,

by hledal soulad v stálém žití sporu –

však tys veň smrti ruch jen zpotápěla.

Jak můž se ubrániti zmaru tomu,

té v kmeni lidstva bídné červotoči?

Vždyť ani požalovat není komu!

A kamo kolivěk ta mysl vnočí,

jen prach a troud si těžce vleče domů

a hořkou slzou zalijí se oči!