CHTĚL UMŘÍT BYCH...

Chtěl umřít bych, kdy slunce zapadá,

však ne, když zapadlo...

Kdy každý lístek v zlatě se koupá,

kdy ještě skřivan s písničkou stoupá,

kdy duše může snít bláhové snění:

to není večer můj, to večer není,

zlatého rána je to nálada –

chtěl umřít bych, kdy slunce zapadá,

však ne, když zapadlo...

Ach, umřít ne, když slunce zapadlo,

chtěl zhasnout bych, kdy zapadá...

Kdy oči něčí v zrak můj se hrouží,

kdy něčí ruka k šíji mé touží,

kdy ještě možno snít bláhové snění:

hle, táhne jaro zas, to podzim není,

jaro se v duši moji přikrádá –

chtěl umřít bych, kdy slunce zapadá,

však ne, když zapadlo...