Chtěla bych jít...

Chtěla bych jít, jít dalekými lesy,

jít trním, kamením a bařinou

za nocí tmavých nebo lunojasných

pro útěchu tvých očí jedinou.

Mne stínů hra by tmavá neděsila,

ni výkřik ptáka, ani větru vzlyk,

když věděla bych, že mi v dálce zplane

největším štěstím jeden okamžik.

Samota hluchá by mne nelekala,

let pustou nocí by mne neznavil,

tam za horami v červánkové záři

pod vonných smrčin třásní kdybys byl.

Ó, já bych šla i přes oblačné mosty,

divoké srázy, závrať strmých skal,

ty kdybys v jedné krátké chvíli – muky,

bol odloučení se srdce mi sňal.

Vše mizelo by před letem mé lásky,

tebe bych zřela její průhlední,

a došla bych, a došla bych, byť štěstí

to v životě mém bylo – poslední.