Chtít zapomenout!

Chtít zapomenout násilím a mocí,

vzpomínky zdeptat krásných dnů i nocí,

chtít přes noc jiným býti – i to bývá,

však jaká bolest při tom srdce zrývá!

Chtít zapomenout, lásky chrám když zbořen,

i kvádry, základ jeho, rváti z kořen,

až mozek třeští, ruka chabá zmdlívá,

chtít ve všem ubit sebe – i to bývá!

Však marná je tu každá snaha, práce,

pláč, úzkost, pevná vůle, resignace...

Dál v hloubi srdce zeje rána živá,

a na dně stará láska smutně zpívá...