Chtivost.

Již vím, že jediné jest božství – vůle,

chtít nebo nechtít, je ta osa světa,

kol které všecko hyne nebo zkvétá,

v prach rozpadá se, neb tkví věčně v žule.

Žel, člověk chabá každého jest půle:

Chtít, a již nad anděla k nebi vzlétá,

a nechtít, vidí, jak jest po všem veta,

to poznal Vicklif, Kolumb, Hus i Skule.

Chtít – nechtít! Obé může býti ctností,

viz askety, jimž Borgia se chechtá,

a dona Juana, jenž neměl dosti.

Jen vůle stupňovaná ku chtivosti,

když jeho Harpye svou oběť lehtá,

se k činu vzpne, jenž čelí k budoucnosti.