Chudá matka.

V chudičké jizbě matka sedí,

v budoucnosť plna strachu hledí,

je mráz a sníh a zima již;

jak ráda by matička milá

své dítky teple ošatila,

jaká to starosť, bol a tíž!

Chvílemi žalně k Bohu vzdychá,

pak růženec se modlí zticha

a na své dítky vzpomíná;

však brzy holečkové zlatí

ze školy domů zas se vrátí,

blíží se čtvrtá hodina.

Ba jdou již domů, pospíchají,

neb vyřídit matince mají

přemilou zprávu ještě dnes;

radosť jim z očí září, svítí,

každý chce první doma býti,

ó rozkoš, radosť, slasť a ples!

A všichni pádí ku matince:

„Pán Bůh nám vzbudil dobrodince,“

s radostným plesem volají;

„nadělí obuv, teplé šaty,

vánočky, mnohý ořech zlatý,“

a matku něžně líbají.

Vše stalo se, jak řekly děti,

a modlitbou s povděkem světí

dar dobrodinců šlechetných;

jim v srdci volno, blaze, milo,

matce se chudé ulehčilo,

ať duje mráz a padá sníh!

V chudičké jizbě matka sedí

a na dar lásky Vaší hledí

i plesá, vděčně dojata;

modlí se z duše hloubi vroucí,

by žehnal Tvůrce Všemohoucí

ta srdce Vaše ze zlata.