Chudá píseň.

Plodný úhor našich pšenic

udupán a neoset, –

hladovíme rozstonáni

kletbou neúrodných let.

Každý atom horké krve

rozpouštíme v moře láv,

vyschlé lány zúrodňujem

teplou mízou vlastních hlav.

Rudý pot náš barví lány,

ohněm sálá z bílých pÓr, – –

tvrdou zem až k centrům žhavým

orá stohlavý náš vzdor.

Dovlečeme přece jednou

k horizontům těžký pluh,

zasejeme – poklekneme –

usnem chudi – bez zásluh –