CHUDÍ MILENCI

Jsme v magnetovém poli

žalu a bolesti,

v něm cizí bolest bolí

a cizí neštěstí.

Neviditelné ruce

bijí do našich stěn:

ty spíš a já mru tu v muce,

ty bdíš a já mrtev jsem.

A za zdí cizí stony

a za zdí cizí bol

a stěny jako zvony

vyzvání hrany v mol.

V tom magnetovém poli

ležíme ty a já

a mezi dvěma póly

nám život uplývá.

Jsme toho oba plni

jak vězni znění pout,

a fluidum se vlní,

jak v utopencích proud.

Jsme v magnetovém poli

tvář k tváři, k oudu oud,

a čím víc bída bolí,

tím silnější je proud.

Uplývá život v kalu

a kov zůstává lpět:

železné piliny žalu

nám ztuhly v černý květ.